Nekecám, že z tohohle alba se pořád v podstatě nemůžu vzpamatovat. První dvě desky Made Out Of Babies mě bavily tak nějak střídavě, ale "The Ruiner" je naprosto úžasná, mocná muzika, před kterou se hluboce skláním. Především - je to Sstrašně intenzivní. Pár dnů zpátky jsem v hluboký noci po službě v práci jel autem z Prahy a neprozřetelně jsem si na plný koule pustil "The Ruiner". Venku dost pršelo, nejelo se mi moc dobře, a já jsem za chvíli musel s vytřeštěnejma očima zastavit a vypnout to, protože ta muzika prostě nešla vydejchat. Drtivou většinu mejch oblíbenejch kapel tvoří party, u kterejch mě baví, že mě drtí zvukem - ale pak jsou ještě kapely, který jsou o stupínek vejš; který mě dovedou přesvědčit, že mě drtí ve jménu nějakýho vyššího cíle. Made Out Of Babies jsou tenhle případ. Jejich zvuk je úplně fyzicky nepříjemnej, ale něco ve vašem mozku vám přikazuje, že si ho máte nechat pustit do svý hlavy. Kytara škrábe, řeže, pálí. No a pak je tu ten vokál. TEN vokál. Jsem docela zvědavej, jak tohle Julie Christmas zvládne živě. Protože to, co předvádí na "The Ruiner", je prostě a jednoduše nelidský. Nedovedu si představit, že to zvládá večer co večer na pódiu. V jednu chvíli řev, před kterým se vám chce utýct, někam se schovat a strčit hlavu pod polštář jak vyděšený dítě. A vzápětí nářek zlomený panenky, kterou chcete pochovat a pohladit. Za normálních okolností si vokálu na nahrávkách nějak nevšímám a spousta mejch oblíbenejch kapel je čistě instrumentálních. Ale Made Out Of Babies jsou po dlouhý době fakt kapelou s naprosto uhrančivým zpěvem. (Aran)