Propagandhi - Failed States LP
2012 — Epitaph
Skladem
450,- CZK
Už je to možná snad i víc než 10 let (přítomní pamětnící mě případně jistě doplní), kdy jsme poprvé viděl Propagandhi. Byl to tenkrát poslední koncert jejich turné, přidanej tak trochu na poslední chvíli, který navíc proběhl v poměrně velkém a ne úplně ideálním klubu Rock Café. Nicméně to bylo vlastně úplně jedno, protože ve chvíli, kdy začali Propagandhi hrát jsem přestal vnímat, kde se právě nacházím a jak jsou nastaveny vnější okolnosti. Takovou sílu má jen velmi málo kapel a ještě méně kapel si ji dokáže udržet po celou dobu své existence, která trvá téměř 25 let a kterou jasně definuje mimo jinné i neustálý pohyb vpřed.

Když zapátrám v paměti ještě trochu hlouběji, vybaví se mi, jak jsem poprvé slyšel "Less Talk More Rock". Bylo to léto 1996, velmi krátce potom, co tohle album vyšlo. Nahrál jsem si ho napřed klasicky na kazetu, na druhou stranu jsem po zralé úvaze vybral "Ignaurus" od Into Another a pak tu kazetu 2 měsíce nevyndal z walkmana. Je to mimochodem jedna z mála desek, která se mi nikdy ani trochu neoposlouchala a to ji znám úplně nazpaměť - každý riff, každé slovo, intonaci, každej posranej úder na činel. Tahle deska obrátila pojem "melodickej punkrock" úplně na hlavu a byl to evidentně jen začátek. Už tehdy jsme věděl (a to jsme toho fakt moc nevěděl), že poslouchám vyjímečnou kapelu. Sice by mě asi ani ve snu nenapdalo, že o 16 let později budu na nějakej internet psát recenzi na jejich nejnovější album, ale možná se to děje právě proto, že jsme se tenkrát dostal právě k "Less Talk More Rock". A tak příběh pokračuje.

Jestli mě Propagandhi něčím vždycky fascinovali, tak to byla schopnost vyjadřovat se k současnosti, k tomu, co se děje teď. A bylo to taky to první, co mě napadlo v souvislosti s "Failed States". Už v tom názvu je vlastně řečeno úplně vše, je to jasnej statement a určení směru vyprávění hned na začátku. Zároveň je to prostě jen zachycení současného vývoje, který tahle kapela prorokovala už roky zpátky na albech jako "Potemkin City Limits" nebo "Supporting Caste" (názvy opět hovoří za vše) a teprve když si to spojíte dohromady, dokážete podle mě plně pochopit, jak kurevsky silná jejich současná deska. Ta už obalem a prvním tónem jasně říká, že tentokrát jde stranou veškeré legrace. Nikoliv však smrtící sarkasmus a ironie, což byly vždy prostředky, které zabraňovaly tomu, aby se z Propagandhi stala další pouťová punková kapela a ve spojení s jejich současnou ostrostí, to vše dostalo zase trochu nový rozměr. Hudebně je to sice asi pořád "melodickej punkrock", za ty roky na cestě zmaru ale dostal mnohem tvrdší, temnější a na "Failed States" i epičtější podobu, takže tuhle škatulku zároveň vlastně popřel. A jestliže už na začátku obsahoval i jisté znaky thrashových postupů, tak teď je ta inspirace starým thrash metalem úplně jasně přiznaná. Stejně jako v případě UK anarcho punku nebo starého amerického hard coru. Propagandhi s tím vším pracují totálně po svém, obrábí tyhle vlivy svou vlastní invencí a houževnatostí, čímž se za ty roky propracovali k naprosto specifickému stylu. Ten se vyznačuje i tím, že přestože je to technicky totálně nabušená záležitost, tak to pořád zní jako přímočará punková deska, ze které se vám jen občas zamotá hlava. Každá skladba má trochu jinej odstín, jinou náladu a jinej dopad, ale zároveń jsem už dlouho neslyšel desku, která by fungovala víc jako celek. Ve všech těch melodiích jsou čelisti, který to všechno drží pohromadě stiskem nasranýho pitbulla a jestli chcete odhalit vše, co "Failed States" skrývá, nesmíte se ho bát pohladit. (Banán, czechcore.cz)
TRACKLIST
1
Note To Self

2
Failed States

3
Devil's Creek

4
Rattan Can

5
Hadron Collision

6
Status Update

7
Cognitive Suicide

8
Things I Like

9
Unscripted Moment

10
Dark Matters

11
Lotus Gait

12
Duplicate Keys Icaro (An Interim Report)