Converge - No Heroes LP
2006 — Deathwish Inc
Žánr: Hardcore
Skladem
530,- CZK
LP opět skladem! Šestá deska Converge, spolu s deskou Tragedy asi jedna z nejočekávanějších hardcore desek tohoto roku. A rozhodně to není jediná paralela. Tahle kapela pro mě byla vždy tak trochu záhada. První deska byla na svou dobu extrémně našlapanej a novátorskej new school s jednodušší strukturou skladeb a pekelným tahem a bavila mě hodně. Pak When Forever Comes Crashing. Jedovatá a nebezpečná věc, kterou spousta lidí nenávidělo a ani já ji v té době moc nezkousnul, i když mě k sobě nějakým záhadným způsobem přitahovala. Přelomová Jane Doe a lehounká změna směru na You Fail Me, která mě dostala na kolena a paradoxně naučila milovat i obě předcházející desky a tím se kruh začal uzavírat. No Herores představuje jeho poslední část i střed zároveň. Částečně je to návrat k jejich kořenům a přitom si udržuje ten lehký směr jinam, jež byl započat předešlou deskou. Jako kdyby obsahoval odkazy na všechny předešlé počiny, poschovávané po celé délce nahrávky, jako když režisér zakomponuje do svého filmu odkazy z nějakých jiných děl a fanoušci se pak předhání, kdo jich odhalí víc. Atuhle hru milujou. Úvodní Heartache ve mě evokuje pocit postavy s pytlem na hlavě a svázanejma rukama na kraji prkna, jež se dvakrát zhoupne a pak jí řvoucí dav za zády nemilosrdně kopne dolů a ona padá a zraňuje se o ostré kameny, jednou po hlavě, pak po zádech, další šutr, další krev. Komplikované rytmy, záseky, spousta nepochopitelnejch průklepů na bicí a pekelný tempo, miliony změn a někdy se zdá, jako kdyby všechny nástroje hrály proti sobě. Tohle je to, čím nás ničili na Jane Doe. Začátek druhé Hellbound a její celková větší přímočarost a kratší stopáž dá jasně vzpomenout na jejich debut a to platí i o následující Sacrifice. Ale pozor, obě skladby jsou pořád hodně jedovaté! Čtvrtá Vengance (paralela číslo dvě) udrží tohle nasazení ještě pro další dvě minuty a trochu to okoření tou tíživou atmosférou z When Forever Comes a několika dokonalými technickými parádami. Pak přijde zneklidňující industriální předěl (výstižne pojmenovaný Weight of the World) a rovnou po hlavě do titulní No Heroes, která představuje jeden z vrcholů alba. Tohle je naprosto dokonalá demonstrace toho, jak kurevskou sílu v sobě ukrývá jednoduchej, ale poctivej metalovej riff. Je na něm postavená celá síla skladby a v těch místech, kdy to pustí z kopce dolů je to fakt náhul! Tohle miluju! Pak další zklidnění, ale je to trochu relativní, protože v klidu budete jen těžko. Brutální, ubíjející postupy hrané ve středním tempu, kde jsou některé kytarové riffy použity jako by jen v náznaku. Tady jsou hodně blízko pomalejším skladbám z Jane Doe nebo You Fail Me. Hustý. Osmá Grim Heart/Black Rose (kam na ty názvy sakra choděj) je pak další zásadní předěl. Melodická téměř baladická skladba kde nezpívá Jake, ale chlapík jménem Kevin Baker. A když říkám zpívá, tak je to skutečně tak. Kytary v sobě mají zvláštní rockovou odtažitost a celé je to hodně působivé. A pak opět naprosto bez varování zpátky do kotle. Lonewolves. Rychlej nátěr a psychopatickej Jakobův projev. Desátá Versus zní trochu jako Hope Conspiracy, hlavně způsobem zpěvu v první a poslední části, ale i těma post Unbroken kytarama. Výborná věc. Trophy Scars je klasická Converge skladba se vším všudy, změny tempa a brutální vyhánění škvorů z ucha pomocí virblu! Finální To the Lions je soundtrackem kruté reality a zanechá vás lehce zmatené, hlavně z toho jakým způsobem tam kytarista dostal ty melodické dozvuky, kterých dosahuje pomocí jednoho tónu. Detail, kterých je tahle deska plná. Zpěvák Jake používá víc poloh, ale většinou je neuvěřitelně brutální, spalující vše živé a občas se mi zdá, že už je to na hranici možností. Stejně jako dokonalej zvuk, který sám o sobě evokuje detonaci, což pochopíte ve chvíli, kdy hraje jenom basa a bicí. Živelnej, silnej, brutální a narosto vyváženej sound! Booklet je pak klasickou Jakobovo prací, texty opět metafory na lásku a nenávist okolo nás a na obalu je něco mezi orlicí, andělem a vojákem a zároveň další paralela s poslední deskou Tragedy. Dá se říct, že Converge na No Heroes vykradli sami sebe? Určitě ano, ale udělali to s takovou grácií a dostatkem nových nápadů, že je to vyjímečně spíše ku prospěchu věci. (Banán)
TRACKLIST
1
Heartache

2
Hellbound

3
Sacrifice

4
Vengeance

5
Weight Of The World

6
No Heroes

7
Plagues

8
Grim Heart/Black Rose

9
Orphanes

10
Lonewolves

11
Versus

12
Trophy Scars

13
Bare My Teeth

14
To The Lions