Ceremony - Rohnert Park CD
2010 — Bridge 9
Skladem
300,- CZK
Naprosto přesně si vzpomínám, jak mi Ivan před pár lety nadšeně vyprávěl o kapele Ceremony. Pár dní na to jsem s ním a s Cvaldou jel do Holandska vyzvednout backline od Bleeding Through a z toho večera mi utkvělo v paměti několik událostí. Že Cvalda zabouchl klíče v autq a museli jsme vylomit okýnko, že Bleeding Through někde projebali basovou hlavu, která už se nenašla a že Johan z Reflections seděl smutně za svým distrem, které nikoho nezajímalo. Po úspěšném vlámání se do auta jsem se šel uklidnit nákupem právě k Johanovi, protože jsem chtěl udělat radost sobě i jemu. Po chvilce listování v deskách zcela neomylně vytahuju lp Black SS (naprosto boží hard core/punk, jestli máte rádi třeba Deathreat mrněte se po tom) a hned vzápětí první lp Ceremony "Violence, Violence". Od té doby je miluju.

Nová deska nazvaná podle místa v Kalifornii odkud Ceremony pochází, mě dostala už svým obalem. Klasickej dům na předměstí, na něm americká vlajka a před ním chlapík na prkně v mikině Minor Threat. Je to jen obyčejná fotka, ale má v sobě takovou divnou prázdnotu a když hned po vybrnkávacím intru přijde skladba Sick a vy se začtete do jejího textu, začne to vše okamžitě dávat smysl. Ceremony přináší další level předměstké frustrace, vzteku a deziluze, tentokráte konečně reálně zasazený do současnosti. Po dlouhé době cítím, že to vše není jen derivát, pokus se vrátit o 20 let zpátky a vypadat tak zajímavě. Tihle kluci mluví o tom, co se děje teď. A vtip je v tom, že se toho zase až tak moc nezměnilo. Tentokráte oproti prvním dvoum deskám mnohem víc punková a přímočará, hudebně jednoznačne víc než kdy jindy čerpající z Black Flag, Negative FX nebo Void. Ale jak už jsem psal, není to pokus znít přesně jako tyhle kapely, jsou to jen podobné vyjadřovací prostředky. Úsporné, ale bolestivé riffy, jednoduché, ale kurevsky tvrdé bubny, výrazná basa a občas nějaké to zprasené rádobysólo. Cítíte jak Ceremony hrajou úplně nadoraz, jsou zakousnutý a nehodlají pustit. Sekají krátký, extrémě nasraný skladby, podbarvené sarkasmem a vztekem, který je nejvíc cítit ve frázování. Desku nahrával Dan Rathbun v Polymorph studiu a hraje jak hovado. Tohle je pro mě hard core roku 2010. (Banán, Czechcore.cz)
TRACKLIST
1
Into The Wayside Part I

2
Sick

3
M.C.D.F.

4
Moving Principle

5
The Doldrums (Friendly City)

6
Open Head

7
Into The Wayside Part II

8
Terminal Addiction

9
Don't Touch Me

10
Back In '84

11
All The Time

12
The Patchos

13
Night To Life

14
Into The Wayside Part III